Možná budu znít trochu pateticky a k úmrtí známých osobností se moc nevyjadřuji, ale odchod Václava Havla mne zasáhl stejně, jako minimálně 90% naší republiky. Nejsem zvyklý komentovat úmrtí (když spadlo letadlo s hokejisty, tak jsem to nekomentoval, když zemřel Steve Jobs, mlčel jsem…), ale v tomto případě mám jakousi potřebu se vyjádřit.

Odešel člověk, díky kterému mohu žít ve svobodné zemi (ikdyž se o to zasloužil nejen on!), mám svobodu slova, možnost volného pohybu a nežiji v totalitě, komunismu, strachu.

Na Vácava Havla mám v životě mnoho vzpomínek - jeho roztomilé ráčkování, “hmání” v určitých částech vět, jeho zakončování vět slovem “že”, Nezapomenutelné “véčko” a roztomilý až takový “dědečkovsko pohádkový” úsměv. Ale mám i jednu osobní vzpomínku.

Když jsem jel z biografu z promítání dokumentu “Občan Havel” a projížděl jsem zrovna kolem jeho vily v Dejvicích, tak stál před brankou na ulici a na někoho čekal. Když jsem jej zahlédl, zaflekoval jsem auto a vyskočil z něj. Poděkoval jsem mu za vše, co dokázal, pogratuloval jsem mu za skvělý dokument a popřál mu hodně zdraví. On mi na oplátku podal ruku, lehce se uklonil, pousmál a také poděkoval. V tu chvíli mi již odjíždělo auto, které jsem v tom vzrušení z osobního setkání s tak významnou osobou zapomněl zabrzdit. Srdce mi bušilo jako bych do něj měl přímé vstřikování adrenalinu. Nikdy jsem si nemyslel, že by se mi něco takového mohlo udát. Já potřásl rukou Panu Prezidentovi!!! Stál jsem s ním na jednom chodníku a povídal si s ním mezi 4 očima! Nezapomenutelný zážitek!

Fyzicky sice odešel, ale jeho myšlenky, vize a umělecká díla tu s námi zůstanou na vždy! Byl inspirací a autoritou pro mnoho lidí. Byl asi největším čechem 20. století. Jak celý den pozoruji zpravodajství a k jeho smrti se vyjadřuje doslova celý svět, tak si říkám, že on byl ten, kdo naši malou zemi nejlépe reprezentoval.

Doufám jen, že jeho odkaz alespoň trochu utmelí náš národ a že nakonec “Jednou budem dál”. Z událostí posledních týdnů, kdy se objevily první vlaštovky (jako příklad třeba Kotroušovo uplácení, které pomohl zarazit jeden z nejčestnějších lidí, kteří se v mém okolí pohybují - pan Josef Jíša), mám vcelku příjemný pocit, že se Václavova slova naplní.
Tedy:

“Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!” (Václav Havel)

od Bulharské odysey uteklo už spousta vody (A kubíček se Stázinkou ještě spolu nejsou)… ale to si chci nechat až na klidnější chvíle…

Momentálně se snažim narvat do hlavy nejhorší mrdky… ve středu buď dám a budu mít na pár týdnů relativní klid, nebo nedám a budu v prdeli… Just Do It! jenže to se lehko řekne, ale již hůře provede… člověk na učení musí mít chuť a tu já již drahnou dobu sháním po všech čertech…

A tak jsem se s ním zaplet, nevím, jak to říct.
Než jsem vypad z kaple chtěl jsem křičet z plných plic.

Že nemůžu mít všechno a že jsem samej dluh.
Že kdo dá prachy na plech, no tak ten je pro mě bůh.

A tak jsem to s ním sepsal, úpis, papír, cár.
Horkou slinou ze psa v srdci zhoubnej novotvar.

Že dám ti klidně všechno, i když nemám nic.
Pro někoho pech, no my dva berem dvakrát víc.

Tak jsem zvědavej, jak to všechno dopadne…

Až budu mít pohřeb, dám si zahrát blues.
A jako zlatej hřeb pak dají tenhle smutnej kus.

Že nemůžeš mít všechno a že se zavřel kruh.

(Zdeněk Vřešťál - Čertovská)

A jsme doma. Závěrečná párty se myslím vydařila. Cesta domu byla také výborná - 3hodinová pauza na oběd v Bělehradu, neskutečná průtrž mračen u Budapešti a příjezd do Prahy kolem čtvrté hodiny ranní.

Ještě jednou děkuji všem za pomoc, účast a podporu. Již mám informaci, že jsme opravdu ostudu neudělali a nemusíme se za nic stydět!

Jdu na nějakou dobu umřít!

A je to za námi. Bohužel ne tak, jak jsme si mysleli, že by mohlo být. Původní ne nereálný plán nevyšel.
Dnes jsme potřetí hráli s Německem o 5. a 6. místo. Sebrali jsme veškerý zbytek sil a drželi německo celkem slušně. Bohužel čtvrtý nám osudný inning nám opět nevyšel a Němeci udělali 5 bodů. S tím jsme se již nedokázali moc popasovat. Celkem nám nadělili 10 bodů.

A tak jsme bohužel skončili 6. tedy poslední.

Ikdyž naše bodové výsledky můžou vypada, jako že jsme sem jeli na dovolenou a k tomu si zahrát softík, tak tomu opravdu, ale opravdu není!!! Podali jsme velmi dobrý výkon, který ocenili všichni přihlížející. Od Britů jsme dokonce obdrželi pozvání na jejich prestižní turnaj v Canterbury.

Tím narážím na komentáře bezejmenného jedince na webové diskusi české softballové asociace www.softball.cz.

Na tento turnaj jelo 7 hráčů, kteří letos vyhráli české mistrovství, Čtyři hráčky, které na mistrovství evropy již byly, jedna reprezentantka fastpitche a několik extraligových hráčů a hráček.

Všichni zde podali maximální výkon leckdy za hranicemi svých možností!

Nemáme se za co stydět! A za tím si stojím!!!

Naděje definitivně zhasla

Aneb: Je těžké hrát proti jedenácti (rozuměj 13) hráčům.

Ráno nezačalo dle mého gusta… budit mne dvě minuty po plánovaném srazu není mým běžným šálkem čaje. Mé zaspání mi nevěstilo nic dobrého.
Před zápasem mam rád svůj rituál. A když jej nemám, tak jsem nesvůj. Ale pokoušel jsem si to nepřipouštět a dostat se do správného tempa.
Nad Iry jsme potřebovali vyhrát, abychom měli relativně velkou šanci postoupit. Hřiště bylo mokré a vzhledem k tomu, že je celotravnaté, tak byla dost velká pravděpodobnost errorů.
Byli jsme hosté a začali na pálce. Ale jak je naším zvykem, tak jsme nezačali nejlépe a tři fly outy ze čtyř pálkařů není to pravé ořechové. Katastrofa prvního innu byla dokončena 4 body Irů.
Druhý inn skončil na obou stranách bez bodu. Potvrdilo se mi, že když nejsem v pohodě, tak mi to nejde. Pohody mi nepřidalo ani to, že jsem v prvním innu vychytal diving catchem jednoho leprikóna a následně neudělal ani krok. V hlavě mi probleskl zápas před několika lety v Kostelci, kdy jsem dost podobně chytal flyball a koleno se odporoučelo.
Je vidět, že turnaj je dlouhý a nás je celkem málo. Únava se pomalu začíná projevovat. Zápas proti irkům byl decentně destruktivní. Přišli jsme o naší nejlepší párkařku Anouse, která chytala luft a strčila si tam prsty. Pro ní zde konečná.
Irové byli evidentně nabití od hlavy až k patě a téměř všechno jim vycházelo. Nám se neomylně trefovali do děr, ať sme se postavili kamkoliv, vždy našli skulinku někde jinde.
A tak nám postupně nastříleli nelichotivých 16 bodů.
My jsme se probudili až v posledních dvou směnách, kdy jsme korigovali skóre alespoň na 16:7.
Plamínek naděje pomalu uhasínal, ale ještě nebylo nic ztraceno! Pokud by bulhaři prohráli s Němci, pak by nám stačilo jedno vítězství buď nad Brity, nebo Slovinci.
Volný čas mezi zápasy trávili všichni většinou odpočinkem, mariášem či procházkou po Dupnitsi.
Ve 13:15 místního času jsme se postavili podruhé favoritovi turnaje - Britům. A bylo již jasné, že další dva zápasy musíme vyhrát, abychom postoupili do final four. Zbývala jen jiskřička, ale museli jsme si to vybojovat sami!

Bohužel je vidět, že náš tým je složen z fastpitchových hráčů. Flyout, grounded to infield - out, forced out on second nebyl neobvyklý jev. Ba naopak. Byl to jev prakticky na “At Bat” pořádku V poli to již nebylo tak zlé a kromě 3. innu jsme ostrovánkům povolili maximálně 2 body. Zato pravidelně. My se probrali až v opět ke konci, kdy se nám podařilo dovézt dva body. Výsledek 10:2 opět nic moc.
Naděje umřela. Zbýval předposlední zápas - Slovinci. Již jsme neměli co ztartit, a tak jsme nastoupili s lehkostí. Poslední zápas skupiny jsme chtěli vyhrát.
A protože nemáme rádi věci jednoduché, tak jsme dali Slovincům náskok 6 bodů. Nálada popadla skoro na teplotu v Čechách.
My dotáhli neuvěřitelnou kulatou nulu. Následně dostali 4 body a tekli o deset. Chuť po vítězství však kdesi doutnala a my ji začali opět rozfoukávat. 4 jsme slovincům vrátili a zbytek rozložili do následujících směn. Po 5. inningu jsme se dokonce ujali vedení.
6. inning se zapíše nevalně do našich pamětí. Zahráli jsme krásný out na domácí metě, který znamenal srovnání, ovšem rozhodčí údajně viděl, že běžec, ikdyž evidentně neměl kudy, protáhl ruku a tak jej vyhlásil save. To bylo ze Slovinské strany vše. Srovnáno a my jdeme bušit.
Plné mety a 1 out. Odpal na nadhoz, kterému balon vypadl z rukavice. Nadhazovač jej nejdřív hází na jedničku -> out. Následně balon letí na dvojku, kde je třeba tečovat. V tu chvíli již běžec z trojky sbírá na domácí metě pálku. Anetta na dvojce trestuhodně neslajduje a je out. Bod by ale měl platit. Ano platil by, kdyby se rozhodčí koukali. Ti usoudili, že out na dvojce byl dřív a tak tedy neplatí. 6 inn tedy končí skóre 12:12.

V sedmém se soupeř rozhodl opět vystávat metu. To se prvnímu pálkaři podařilo. Následně byl zahrán out. Druhý pálkař opět vystával, což již nebavilo ani tribuny. Náš nadhazovač však podal životní výkon a tak odešel do dugoutu s mohutným bekotem z ochozů full count strikeout looking! Čéza sklízí ovace a jsou dva outy. Následoval flyout a naše dohrávka. Bod a výhra je naše. Yes! v hlavě si představuju, jak vyhráváme.
Slovinci vyměnili nadhoz, což nás nijak nerozhodilo. Obsazujeme metu a na pálku jdu já. High fly na centra znamenal out. Ovšem chybný příhoz na jedničku a přehoz až do dugoutu znamenal posun běžce až na třeí metu. Stav 1 out a obsazená meta vypadala velmi velmi nadějně.
Bohužel nám nebylo přáno, jako několikrát na tomto turnaji, a tak jsme ani ten jeden blbej bod nedokázali dovézt. Hra tedy šla do tiebreaku.
Bohužel ten se Slovincům velmi vydařil a tak dovezli 5 bodů. To nás opět dostalo do kolen. Bohužel již definitivně.
V dohrávce jsme dokázali odpovědět jen jedním bodem! a tak ani tento dle všech náš vyhraný zápas jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce.

Nálada nemluvná a tak se všichni jali turnaj alespoň zpříjemnit místním iontovým nápojem. Přeci jen to je pro většinu zde dovolená, kterou si nenechají znechutit několikerými špatnými rozhodnutími rozhodčích.
Na drtivou většinu osazenstva jsme udělali velmi dobrý dojem a odehráli 10 napínavých zápasů.
Dokonce jsme dostali pozvánku na příští rok na turnaj do Canterbury, pořádaný právě Brity. Pokud se nebude krýt s Buky, pak nabídku free entry fee rádi využijeme, neboť britské turnaje mají velkou kvalitu.

Dle mého se nemáme zač stydět. Předvedli jsme to nejlepší, co v nás bylo. Popasovali se s tvrdými podmínkami, které před nás byly naloženy a na hřišti nechali leckdy skoro i kusy těla.

Zítra nás čeká ještě jeden zápas a to opět s Němci, které jsme již dvakrát porazili. Doufejme, že se naplní rčení do třetice všeho dobrého a opět je rozneseme na spikách.

Následně proběhne slavnostní vyhlášení a závěrečné mecheche.

Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří se jakkoliv zapojili do tohoto výletu: Firmě Jíša RentCar za zapůjčení toho nejvíce reprezentativního vozu, který náš tým mohl mít, Dalším dvoum nejmenovaným subjektům za nejen finanční podporu, České softballové asociaci za zaplacení entry fee a pomoc při řešení problémů, ale především všem těm, kteří se rozhodli s námi do tohoto všeho jít.

Nakonec chci náš tým představit:

Michal Vojáček (Manager, Headcoach), Ondřej Kučerka (Manager, Coach), Jiří Zeman, Petr Pachl (vše SK Kotlářka Praha), Martin Češpiva (Radotínský SK), Jiří Brabec (Tempo Praha), Lucie Svátková, Ludmila Broukalová, Kateřina Hrubá (všechny VŠCHT Kotlářka Praha) Aneta Caithamlová (Čechie Praha), Michaela Pirožková, Ivana Andělová (Sparks Mladé Buky), Johanka Doubravová (SaBaT Praha), Anetta Prokopenko (Storms Řepy) a v poslední řadě moje maličkost.

Všem Vám děkuju za profesionální a zodpovědný přístup nejen ve hře, ale také mimo ni.

Doufám, že se v této sestavě ještě někdy sejdeme a třeba i něco dalšího za/vyhrajeme.

Vám, kteří přetrpěli čtení těchto několika článků, děkuji zatím za pozornost a nejspíše ještě zítra a cca pozítří zde přibude pár řádek z našeho dobrodružného výletu za evropskou nedajlí!

Sportu zdar a párty zvláště!

Dnes nám začalo druhé kolo základní skupiny. A oba dnešní zápasy byly rozhodující. Potřebovali jsme je oba vyhrát, abychom s klidem mohli postoupit do final four.

A zatím co vy se údajně topíte v loužích vody, my se tu utápíme v horkých letních dnech.

V prvním zápase se nám postavilo domácí Bulharsko. Do zápasu jsme vstoupili s vervou, avšak velmi rychle zchladli (obrazně řečeno). Čtyřbodová sprcha v prvním innu, následována dvakrát pěti doběhy v dalších dvou innech, byla hodně studená. Až do pátého inningu jsme nebyli schopni vážněji zaútočit. Buď jsme pálili na hráče, nebo nabíhali do nucených autů. Silnější tlak přišel až v předposledním 6. innu. Několika povedenými odpaly se nám podařilo stáhnout 6 bodů a dotáhnout se na rozdíl 4 bodů. Bohužel v dohrávce Bulhaři dovezli body 4, což pro nás znamenalo opět dotáhnout 6. Na vlně optimismu jsme se vrhli do posledního inningu. S trochou štěstí sem zavelel jakožto první pálkař do útoku a po erroru třetí mety jsem obsadil. Následně Anous pálil dáleko do pole a já dotáhl první bod. Bohužel po chybě kauče byla Aneta out na trojce. Následně se nám podařilo obsadit opět mety a dovézt druhý bod. Bohužel to bylo vše, co nám v pálkách zbylo.
Prohra s Bulhary znamenala ztížení postupových ambicí, ale šance je stále ještě reálná. Porazit Němce ale byla již otázka existence.

Mezi zápasy jsme se jeli ubytovat do nového hotelu přímo zde v Dupnitsi. Hotel je půl roku starý a je to na něm vidět. Následoval oběd a pak opět zpět na hřiště.

Zápas Irsko:Německo trval trochu déle a tak jsme se v mezičase bavili “softbledonem” (neboli wimbledonem s pálkama). Zápas to byl napínavý a bavil leckteré kolemjdoucí včetně mistra Prince (technického komisaře evropské softové federace): “Funny people you Czechs hah?”
Po jasné výhře Johanky jsme se vrhli na warmup.

Do týmu se dostala dobrá nálada a pohoda, která v předešlých zápasech trochu chyběla. A ona změna k lepšímu byla vidět i ve hře. Oproti ránu nastoupil do hry uplně jiný tým. Na pálce se nám dařilo a v poli dvojnásob. Proto jsme Němce vyprovodili do šaten rozdílem 10 bodů v náš prospěch.

Naděje stále žije. Bulhaři následně prohráli s Iry a tak jsme s nima na stejném místě. Teď postup opravdu leží na našich bedrech. Porazit Iry bude těžké, ale ne nereálné! Pokusíme se o to hnedle ráno v 8:00 místního času.

V nepravidelném pozorovacím okénku bych se chtěl zastavit tentokrát nad samotnými Bulhary… Byť je to národ jehož některé zvyky a chování asi nikdy nepochopim, tak většina lidí je tu vcelku příjemná. Když potřebujeme poradit, tak byť nemluví moc dobře anglicky, tak se snaží nějak pomoct. (až na servírku v našem novém hotelu, která nerozumí ani fň).

Samozřejmě vidím jenom minimální část národa, ale nějaký obrázek si udělat dokážu

Tak a teď hupky dupky do hajan a zejtra urvat pár lístků těm čtyřlístkovejm štístkařům!!!

Blagodarya za podporu a dovizhdane.

Díky mé nej milovanější mi byl zoprovozněn roaming, takže sem již pro určitou skupinu dostupný i jinak než virtuálně… ale nějak sem si zase zvykl telefon prostě nemít. a je to paráda.

trochu jako před dvěma lety v arrezu… inu tenhle turnaj toho s arrezem má hodně podobného… počasí, kvalitu organizace,… hledejt v tom dost velkou dávku ironie…

Ostatní týmy se dohodly, že hrát na našem oblíbeném oraništi je až moc nebezpečné a tak náš tým je jediný!!!! který tam odehrál dva zápasy! jistě jsme proti němcům vyhráli… ale je trochu nefér, když se to pro ostatní změní. Před turnajem se řeklo, že tam každej odehraje dva zápasy… šlo to ztuha a bylo to trochu adrenalinový, ale šlo to!!! to hřiště vypadá asi tak jako… no.. jako když jedete na čundr a posekáte si louku s tim, že si zahrajete mistrovství evropy.
O pořadatelství nemluvě. Po dotazu, zda bude fungovat tabule, která předešlý den fungovala se mi dostalo odpovědi… no nebude. fotbalisti tady nejsou. těm je tenhle turnaj ukradenej… watafak??? no bez tabule sme to přežili… ale vzhledem k tomu, že to je evropa a na zahájení byl i ministr a já nevim kdo všechno!!! Po včerejším focení sme se chtěli osprchovat… a hlídač fotbalového hřiště nám oznámil, že sorry nemá klíč a musíme jet na to druhé hřiště pro klíč a pak se můžeme tedy milostivě vysprchovat… tak sme radši zalezli do bazénu. ono se to v těch sajrajtech ztratí ba dokonce možná to tu vodu i trochu pročistí
Abych se trochu vrátil k zápasu s Iry… nebyl to vůbec špatnej zápas! ze začátku sme se opět drželi a tahali se. Pak nám ve 4. innu utekli a my museli dotahovat. Chtíč porazit je byl natolik velký, že sme se k tomu dohecovali a tlačili asi nejlíp, co doposud. Leč rozhodčí nám nepřáli. Brábovi pískli vystoupení z boxu, kterej už tam nebyl (tohle zopakovali pak ještě jednou), Čézovi foukli, že po odpalu při rozeběhu šlápl na domácí metu (zrovna když dal nádhernou šmouhu a vypadalo to, že doběhnou dva důležité body. Po lehkých protestech nás rozhodčí začali opravdu milovat. Nám nefoukli téměř jedinej strike, zato met nám rozdali požehnaně. Když sme ale byli na pálce, tak to lítal jeden strike za druhym… náhodička…
No takže to je náš dosavadní průběh turnaje…
letmé zhodnocení po polovině: Jsme spolu s Bulharskem a Německem na děleném 4-6 místě. Pokud pomejšlíme na postup o medajle, tak musíme tyto dva týmy porazit.
Co se týče organizace a tak, tak na jednu stranu to celkem jde, ale na druhou strnu je to naprosto příšerný!!! To i leckterý turnaj u nás je kvalitnější než tohle.
Herně… je vidět, že ta naše skupinka je spíš skupinka kamarádů, co si jela zahrát softík… Angláni, Irčani a Němci to berou sakra vážně… je jich tady plná soupiska, irové mají dva fyzioterapeuty. Britové statistika, kterej si o nás píše snad i kdy chodíme na záchod a němci jsou typický němci…
Slovinci jsou taky grupa pokládaná z 6 slovinských týmů, ale je na nich vidět, že je vede kluk žijící v londónu, který chce stůj co stůj porazit brity…
Bulhaři jsou na tom podobně jako my. Až na to, že od toho neustálýho tahání koleček hlíny nebo železa maj namakaný ruce, takže jim to lítá…
No a v neposlední řadě tu jsme my… My si to tu užíváme, zkoušíme místní speciality, bavíme se a získáváme zkušenosti pro příští turnament, na který sme se díky mistrovskému titulu ČR opět kvalifikovali

jo a abych nezapomněl tak musim vypichnout nadhernej zakrok Míši Pirožkové, který by mohl být i v “must C” na mlb.com! Rychlý linedrive na deset a Míša úžasnou přímo baseballovou rybou chytá míč těsně nad zemí! Sklízí aplaus a odchazí do dugoutu luxusní zákrok! Leprikóni jenom stáli s otevřenejma papulema a kroutili nevěřícně zrzavejma hlavama

Mějte se v čechách krásně, užijte si vše, co užít jde a držte nám palce!

p.s.
sice pozdě, ale přeci… omlouvám se za případné gramatické přehmaty a co sem četl předchozí post tak i ke konci docela nesmysly… fakt je to tady dost náročný a ještě se po půlnoci dokopat k tomu něco napsat a navíc gramaticky korektně je trochu už nadlidskej výkon….
každopádně v tom budu pokračovat
pro případné rekace (slova útěchy, povzbudivá slova týmu a tak) můžete využít můj mail nebo FB. Já to budu ostatním tlumočit

V úterý večer sme si zajeli někteří do lokální vyhlášené reštiky, kde sme se parádně napápli. Bomba!
Ráno vstávačka a odjezd na nejevropštější fíld balkánu, kde byl naplánován zápas s Německem. Poud sme chtěli pomýšlet na medajle, tak výhra byla nutností!
Vždy sem byl učen, že baseball i soft jsou pálkovací hry a zvlášť slowpitch je od toho ten balon odpálit… evidentně jsme jediný tým, který toto dodržuje… chápu, že to je taktika… ale vystávat mety na slowpitchi je prostě zbabělost!!!
Němci v tomto ohledu nebyli až tak hrozní, ikdyž to vystavači prostě byli…
zápas se naštěstí vyvýjel v náš prospěch. Nakonec sme jej vyhráli 9:6 a mohli se tak radovat z první výhry na tomto turnaji.
Po zápase proběhlo týmové focení, z kterého budou fotky až budou
poté se většina rozhodla jít se okópať a nechat se namasírovat od naší zkušené chyropraktičky Lídy Broukalové, která zatím ale nepoužívá osvědčenou metodu Homerova “spinálního válce” (fo příště vypiluje pylnym studiem
Já se jal hledat po Dupnitsi violný hotel, v kterém bychom se na zbývající tři noci mohli ubytovat. Přecijen Blagoevgrad je trochu z ruky a navíc rozpis nám extra nelichotí a tak se radši budeme stěhovat do hotelu Universal v Dupnitsi.
Odpoledne nás čekalo pár překvapení.
první z nich bylo počasí… Z naprostého bezvětří, azura a krásna se během chvíle stal obrovský vítr a chvilkama i déšť. Ale Rilské pohoří funguje mazácky a my mohli hrát.
(EDIT…. UŽ FAKT NEMŮŽU. JDU SPÁT)…

Ve zratce… Proti irum nas nekolikrat zařízl mistr blú… a tak sme bogužel prohráli o dva body… a byl by klid.

A ona prohra se slovinskem nám moc psychiky nepřidala.,..
ovšem medajlové pozice stále nejsou dabý!

Tak v lítneme na ně!!!!

takže sportu zdar a softballu zvláštně.

Tak jsme tu. Cesta probíhala naprosto v pořádku. Až na pár excesů..
V neděli jsm nabral bucký holky na čerňáku a doprovodil je na kotlářku… V holešovicích chtěly holky dát najevo, že krakonošova delegace je již v Praze, tak udělaly drobnou úpravu na vejfuku, aby bylo opravdu slyšet a nikdo to nepřeslechl. S prasklym vejfukem sme dorazili tedy na kotlářku, kde byl sraz většiny. Zbytek se nabral v karlíně a nastavil kurz Dupnitsa. Zastávky byly tak nějak plusmínus naplánovány… První u meziříčí na mekáči proběhla standadrtně. Další na poslední Agipce, kde se měla využít sleva 3,-Kč/litr… nicméně ta, platí jen na jedno tankování/den a vybrala ji bohužel nejmenší nádrž… no neva… Slovensko sme projeli ani nevěděli jak, v Maďarsku nás přivítaly obrovské lány větrných elektráren. Za svítání sme přijeli do Srbska. Cestu sme si zpříjemňovali vtipnými hláškami do vysílaček, zajímavým ornitologickým kvizem profesora reprezentanta Brabce a četnými zastávkami již zmiňovaného.
Bylo mi divné, že mi dlouho nezvonil mobil… žádné uvítání nic…Po chvíli sme si uvědomil, že na ani jednom telefonu nemam roaming… takže komunikace s domovem téměř nulová. Tímto děkuji všem (hlavně teda Vojínovi), že mi umožňuje komunikaci s domovinou.
Cesta přes Srbsko byla zpočátku nuda.. policejní hlídka s novinama v ruce, napravo lány kukuřice, nalevo prozměnu opět lány kukuřice, rovina a nic… Rady zkušeného “v Bělehradu nejezděte na tranzit, ale na centrum” náš fuhrer s gépées nedbal, a tak sme se museli otočit. Za Bělehradem se krajina lehce začala vlnit a my začali pomalu stoupat do hor. Do těch sme odbočili před Niší a úzkou úžinou jsme se dostali k hranicím.
Pak již zbývalo dojet do Sofie a to již bylo coby kamenem dohodil do dupnici a to bylo co by slepý dohlédl do Blagoevgradu, kde máme hotel. Zkušený rádce mi dal ještě jednu radu: “až budete přijíždět do Sofie, tak pohlédněte doprava na ty slumy… to je něco neskutečného. Jo a doporučuju zamknout a neotvírat!” Ano samaritánka Hrubá, zjemněna pohledy malých slumerů neváhala otevřít dveře a odtrhnout si od svého. V tu chvíli se zčistajasna potemnělo. Naštěstí padla zelená a jelo se. Nicméně někteří dva řidiči známí kolonovým neumětelstvím většinou kolonu vedou a tak se stalo, že na dalších světlech projely jen auta dvě. Inu jeli sme pomalu, že nás třetí dojede. Nestalo se tak. Důvod byl jasný po chvíli… zastavila je policejní kontrola. Naštěstí o telefonování za jízdy nebylo řeči. Chtěli vidět dálniční známku. A tak nás po chvilce dojeli a my se mohli vydat na posledních několik kilometrů, které ovšem trvaly věčnost.
Abych to zkrátil… dojeli sme na hotel. Moje obavy z cesty se nenaplnily. Nejhorší silnice byly v česku a ze začátku v srbsku (ale tam to je relativně pochopitelné, navíc bylo celkem vidět, že se snaží je opravit a postavit). Jediné co, tak že na rychlostní dvouproudé silnici jede v protisměru na kraji levého pruhu na kole dvojice cca patnáctiletých hejsků… to sem nežral
Myslím, že sem toho žažil dost. ale koupelna na pokoji našeho jinak velmi kvalitního hotelu… to je pro mě západoevropana (skoro) dost velkej unikát… Místnost dva krát jeden metr s umyvadlem, záchodem a sprchou, která trčí ze zdi a sprchujete se na zemi… mazec. V bulharsku prý normálka.
Ubytovali sme se, šli na večeři a já pak padl jako podťatej… (pro ty, kdož byli před dvěma lety v arrezu tak sem padl uplně stejně jako tam )

Rááno jsme se probudili, nasnídali a jeli na hřiště. První zápas sme hráli proti domácímu týmu na “béčkovém” hřišti… Dobrý je to mistrovství evropy tak to bude asi celkem kvalita… jaké překvapení ovšem bylo, když sme přijeli. Hřiště byla posekaná louka, kde ještě minulý týden rostla metrová tráva. Drn vedle drnu, dugout ze třech laviček a slunečníku… Jediné co to hřiště splňovalo evropského byla délka a to ještě jen mezi sedmičkou a osmičkou. No masakr.
Inu museli sme se s tim popasovat. Začátek byl slibný. Po prvnim nnu 0:2 pro nás. Po druhém 2:2. Pak se ale rozjel kolotoč a rázem to bylo, 10:6, 10:6, 14:16, 18:18 až to nakonec skončilo 22:19 pro Bulharsko. Na nás se projevila dlouhá cesta, nerozehranost a nepopasovali sme se s fieldem. Inu podle hesla první vyhrání z kapsy vyhání sme se sebralia šli se schladit do vedlejšího koupaliště. Než sme se stačili okoupat, tak sme poznali stinnou stránku regionu… kdosi prořízl jednomu z našich aut pneumatiku (asi sme stáli na prázdném parkovišti zrovna na jeho fleku. Pořadatelská služba nám ovšem pomohla a tak sme vše (včetně nové pneu) zvládli ještě před začátkem druhého zápasu, který sme již hráli na centrfieldu.
Proti favorizovaným britům jsme nastoupili s odhodláním. A začátek zápasu tomu také odpovídal. Do třetího innu bylo skóre vcelku vyrovnané. Pak se ale projevila síla a zkušenosti britů. Na jejich útok sme již nedokázali odpovědět. Zápas zkončil 10:4 ve prospěch britských reprezentantů. Pozdravili sme se, potřásli rukama a jali se uklízet dugout. Jaké překvapení, když přišel hlavní rozhodčí s tím, že OFICIÁLNÍ tabule, na které svítil 7. inn nemluví pravdu a je o inn napřed… s vidinou ještě jedné pálky a možností dotáhnout sedm bodů jsme jako domácí tým naběhli do pole… Ovšem radši to mělo zkončit po tom 6. angláni nám nadělili 6 bodů do kožichu, my dva stáhli a třikrát zasvítili a tentokrát opravdu šli ze hřiště za nelichotivého stavu 16:5.
Pak následoval již jen zahajovací ceremoniál, kterého se zúčastnil i zdejší ministr školství a sportu a jelo se domu.

Nicméně hlavy nevěšíme, je to teprve začátek a jdeme dál!!!

Vzhledem ke stavu béčkového hřiště byl oficíry předělán rozpis. A tak jediné dva týmy, které budou dvakrát hrát na hřišti evropské úrovně budou bulhaři a (famfáry) my… náhodička
no nepřekvapilo nás to. Navíc všechny zápasy začínáme nejpozději v 9:45 (což vzhledem k vedru které tu dosahuje téměř 40°C extra nevadí).

Takže to byl první den Mistrovství Evropy v CoEd slowpitchi.

Ve středu nás čeká v 9:00 Německo, 15:00 Irčani a hned nato 16:45 Slovinci.

Kdo chce znát kompletní výsledky tak je každý den najde zde:

http://competition.europeansoftball.org/2011/dupnitsa/schedule.php

včetně play by play záznamu v pravém horním rohu (PbP Levski -”A” field; PbP Marek - “B” field). Jo a nenechte se zmást… časy zápasů jsou překopaný.

Sportu zdar a softballu zvláště!

Tak nám to začíná. Všechno se nakonec snad podařilo zajistit. Auta, lidi, ubytování, cestu,… Zítra v podvečer se nás 15 pionýrů slepých uliček vydáme na týdenní dobrodružnou výpravu za evropským titulem v Co-ed slowpitchi.
Tady se pokusim dávat (ne)pravidelně nějaké informace o probíhající akci

Hned od začátku, kdy sme se dověděli, že máme možnost na tuhe taškařici jet, mi bylo jasný, že nebude všechno probíhat až tak hlace obrace Ale šli sme do toho! A po téměř půl roce opravdu vyrážíme. Musim říct, že v poledních pár týdnech se dá říci, že to je nonstop užití krizového managementu v praxi… Téměř nic se nedřio tak, jak mělo, a tak bylo třeba operativně a hlavně rychle hasit nespočet požárů od soupisky, přes to, kdo nakonec opravdu pojede až po to, čím vlastně pojedeme.
Leč nebyla by to odysseia, kdyby se toto nedělo. A mě to i tak nějak bavilo (porobnosti nemůžu takle naplno vypálit, do doby než bude všechno zažehnáno ).

Naopak bych zde chtěl nesmírně poděkovat Autopujčovně Jíša (www.jisa.cz), která zapůjčila jeden ze tří dopravních prostředků.

Takže, kdo se chce s námi zítra rozloučit tak v 19:00 máme sraz na domácím hřišti na Kotlářce v Dejvicích a do 20:00 bychom měli odjet

Tedy slowpitchi zdar!